Historie sokolského divadla v Jinonicích v letech 1993-2004
Od počátku roku 1993 se stali zbylí členové divadelního souboru Refektář členy obnoveného Sokola Jinonice, a to zejména díky pochopení místostarosty bratra Miroslava Studeného, který před zrušením Sokola byl sokolským loutkářem, a starosty bratra Jana Čuby a některých dalších členů výboru jednoty.
Soubor se v té době potýkal s nedostatkem členů, měl pouze 5 členů, a proto uvítal možnost významně se podílet v rámci Studia ADA s podobně "postiženými" soubory na vytvoření představení složeného z aktovek A. P. Čechova "Ech, dobře se žije na Rusi" (premiéra v roce 1993). V divadelní sezoně 1993–1994 tři ze čtyř zbylých členů souboru (pánové Novotný, Šiller a Smrček) každý týden diskutovali o budoucích projektech v příjemném prostředí dnes již neexistující restaurace Klubu novinářů, pilně navštěvovali třísemestrový dramaturgický seminář vedený paní Jarmilou Černíkovou-Drobnou a na jaře pak, posílen o herečku, se kterou už předtím spolupracoval ve Studiu ADA, začal zkoušet Čechovova Medvěda. Bylo to zkoušení v příjemné atmosféře, zakončované posezením v jinonické "Garáži", avšak nehýbalo se z místa. Inscenace Medvěda byla dokončena (v pozměněném obsazení) až na jaře 1995, v následující divadelní sezoně, kdy byl soubor významně herecky posílen. V té době soubor bohužel zároveň utrpěl nenahraditelnou ztrátu, když jej ve věku 40 let navždy opustil Ing. Zdeněk Šiller, vyznačující se neutuchajícím zaujetím pro divadlo a pro všechny nové plány.
K Medvědovi přidal soubor ještě Gorinovu aktovku "Osobní strážce" (hranou pak společně s Medvědem pod společným názvem "Žena s pistolí"), za kterou na pražské divadelní přehlídce obdržel čestné uznání rovnající se 4. místu.
Poté soubor už nedokončil další aktovku, když se v té době jediná herečka odstěhovala z Prahy. Z projektu inscenace Tylova "Fausta II." sešlo, když se rozpadlo početné obsazení hry dané dohromady s vypůjčenými herci a nováčky.
Zdařilou náhradou se v roce 1996 stala komorní Tylova fraška "Oba šelmy", která vznikla ve spolupráci se dvěma členy DS Teta (dnes mají své Divadlo Času), a pohádka Petra Hromady "Královské slovo" v režii hostujícího pana Františka Mikeše, v níž se vedle 3 hostujících herců uplatnily i 3 nové členky DS Refektář.
Soubor se v té době početně rozrostl, všichni noví členové se uplatnili v pásmu z lidové poezie "Dřievo se listem odievá". V té době se však složení souboru také výrazně proměňovalo, někteří členové neusnesli časovou náročnost divadelní práce, někteří odešli hledat štěstí do jiných souborů, a tak se soubor znovu začal potýkat s nedostatkem herců. V té době soubor nastudoval Čechovovu miniaturu pro dva herce "Chirurgie".
Po příchodu několika nových členů se soubor zúčastnil dalšího projektu ADA, který tentokrát tvořilo představení složené z aktovek Karla Čapka "Čapkovy povídky". V té době se také pustil do přípravy inscenace "Zrada Adama Erdheima", kterou měl už dlouho v plánu. Projekt vznikal za účasti hostujících herců z divadelních souborů Bez názvu, DaŽ a Esence. Tento náročný projekt byl však bohužel korunován pouze 2 představeními, neboť představiteli titulní role znemožnil těžký úraz na celý rok hrát divadlo.
V "Erdheimovi" se herecky uplatnili 3 noví členové souboru, do něhož opět přišly nové tváře, převážně nováčkové. Soubor v novém složení se na jaře 1999 představil v pásmu z poezie Petra Musílka "Světýlko za lesem" a na podzim pak pohádkou J. a H. Lamkových "O veselém hrobaři", která se umístila na 2. místě v kategorii pohádek v rámci pražské přehlídky 2000 a zvítězila v téže kategorii v 1. národní přehlídce sokolského divadla pořádané u příležitosti všesokolského sletu v roce 2000. Současně byla připravena aktovka "Ofélie", kterou o pět let dříve připravoval Zdeněk Šiller. S nováčky souboru připravil Petr Železný pásmo "Ze Zpěvů sladké Francie" a jako sólový protagonista se uplatnil v pásmu "Z Dětských etud Ludvíka Aškenazyho". Aby byla dána příležitost dalším novým členům souboru, byla připravena dosud pravděpodobně nehraná Čechovova aktovka "Požární věž", která měla premiéru na Kaškově Zbraslavi 2000.
Pro 2. národní přehlídku sokolského divadla v roce 2001 v Lázních Toušeň soubor připravil pásmo z díla Karla Čapka (na té první předvedl 3 inscenace) "My vesrus já", neboť Vampilovova aktovka "Úspěch" (její českou premiéru v r. 1989 připravil ještě z rukopisu překladatelky) a Arbuzovova hra "Můj ubohý Marate" byly teprve ve stadiu zrodu. "Úspěch" měl premiéru v listopadu 2001 na Kaškově Zbraslavi a umístil se mezi nejlepšími představeními na POPAD 2002, "Ubohý Marat" si počkal s premiérou až na říjen 2002. Jeho umístění na pražské přehlídce POPAD 2003 (3. místo ze 17 představení, z toho 1. místo mezi pražskými soubory, návrh na národní přehlídku) a čestná uznání za herecké výkony a režii činí z tohoto představení jedno z nejúspěšnějších v historii souboru.