Ostatní divadelní soubory v Jinonicích
V Jinonicích působilo vedle sokolského souboru ve 20. století ještě několik dalších ochotnických souborů: Dramatický kroužek v Jinonicích, spolek Vojan, Dramatický odbor DTJ, spolek Rozkvět, spolek Mladí herci a příležitostně hrály divadlo i děti v jinonické Tyršově škole pod vedením učitelů.
Uvedené divadelní soubory si občas personálně vypomáhaly nebo i secvičily společné představení, jako tomu bylo například v roce 1932, kdy pod režií Karla Puče (Sokol Jinonice) nastudovaly Jiráskovu Lucernu, či v roce 1936, kdy Sokol s DO DTJ nacvičily představení "Fajfka Petržel". Spolupráce se prohloubila po začátku německé okupace, od konce roku 1940 hráli společně členové DO DTJ a TJ Sokol. Během půl roku tak vznikla v režii Josefa Jaroše představení "Kolíne, Kolíne", "Královna Dagmar", "U panského dvora" a "Dražba za nevěstu". Posledně uvedené představení se dohrávalo po zastavení činnosti Sokola v roce 1941 už jen pod hlavičkou DTJ, v jehož souboru nalezli uplatnění sokolští herci.
Po roce 1948 se divadelní soubory na krátký čas (víceméně nuceně) spojily na půdě Sokola Jinonice, v té době se však divadlu příliš nedařilo – ostatně Sokol sám byl zanedlouho také zrušen.
Divadlo se v Jinonicích hrávalo nejčastěji v restauraci Na staré, dále pak v restauracích U Novotných a Na Růžku a dále v sokolovně, pod čirým nebem pak na zahradě restaurace u pana Poustky a na hřišti SK Jinonice.
Dramatický kroužek v Jinonicích
Existoval již v 1. prvním desetiletí 20. století, od roku 1908 přispíval do fondu na postavení sokolovny a v roce 1919 vstoupil kolektivně do Sokola Jinonice.
Vzdělávací sdružení ochotníků Vojan
Vojan "úředně" existoval v letech 1925–1939, pravděpodobně nejbohatší činnost vyvíjel po roce 1928, kdy se do Jinonic ze Zbiroha přestěhoval režisér a herec Josef Jaroš, pod jehož vedením Vojan sehrál nejméně 12 představení. V roce 1929 například: Dražba za nevěstu, Nezdařené námluvy, Podzimní píseň lásky, Panna, která řekla ano, Chytrák krajánek, Amerika-Evropa, v roce 1930: S troškou do mlýna, Újezdské kasárny, Děvče z předměstí, Pražáci na venkově. V roce 1931 bylo připraveno představení "Zasnoubení na paloučku" a take společné představení s DTJ "Firma Piškot, Čaplin a spol." Vedle Josefa Jaroše režírovali take Karel Kašpar a Béda Ráž (každý po jedné hře).
Dramatický odbor DTJ Jinonice
Na činnost Vojana plynule navázal, a to i personálně, Dramatický odbor DTJ Jinonice, do něhož přešel i režisér Jaroš a byl jeho duší až do přerušení činnosti odboru v roce 1944. Od prosince 1940 do dubna 1941 inscenoval DO DTJ několik představení společně se Sokolem Jinonice, po zastavení činnosti Sokola se pak hrálo v Jinonicích divadlo pod hlavičkou DTJ až do roku 1944, většinou pod režií Josefa Jaroše. V letech 1931-1944 sehrál DO DTJ nejméně 63 představení, z toho v letech 1938-1944 39 představení, tedy průměrně asi 5-6 za rok. Mezi dramaticky nejhodnotnější kusy patřilo inscenování Langrovy Jízdní hlídky v březnu roku 1936 pod režií Josefa Hlavničky (sehrána 3 představení) a Její pastorkyně od Gabriely Preissové v roce 1942 (režie Josef Jaroš).
V letech 1941-1944 Dramatický odbor DTJ se hrál (za spoluúčasti herců ze sokolského souboru) představení: Podzimní píseň lásky, Tulácká krev, Strakonický dudák, Pasekáři, Soupeři, Hvězdy nad hradem, Majdalenka, Dvě ukolébavky, U naší kapličky, Země úsměvů. Většinu představeni režíroval Josef Jaroš, hrálo se v restauraci Na staré.
Dramatický ochotnický kroužek Rozkvět
Od 30. let 20. století (úředně registrován v letech 1933–1950) se uvádí v Jinonicích také Dramatický ochotnický kroužek Rozkvět, o jeho činnosti nám však chybějí jakékoliv zprávy.
Ochotnické sdružení mladých herců
Na počátku 2. světové války přeneslo svou činnost z Radlic, kde vzniklo, do Jinonic Ochotnické sdružení mladých herců, které mělo herce i z Jinonic (mj. i ze sokolského souboru). Z doložených představení v roce 1943: Neomluvená hodina (režie Em. Skřivan), Lucerna (režie B. Šílová). Mladí herci hráli v Jinonicích v restauraci Na staré ještě 2 roky po skončení války – do doby, než ze sálu hostince bylo zřízeno jinonické kino. V roce 1948 pak vstoupili do Sokola Jinonice.
Tyršova škola
Po zrušení Sokola Jinonice hráli ochotnické divadlo v Jinonicích příležitostně jen děti ve škole pod vedením učitelů (např. Miroslava Studeného).